Je první březnový den a Motor zajíždí zpátky na místo činu, do Benátek nad Jizerou. A ať už to dnes dopadne jakkoliv, v této sezoně to bude naposledy. Dva autobusy plné fanoušků opouštějí Budějce těsně před polednem a na náladě je dnes znát, že jedeme pro postup a nepřipouštíme si nic jiného než výhru. Alkohol teče proudem, po cestě obšťastníme návštěvou naše již obvyklé lokality na této trase a do cíle dorážíme s dostatečným předstihem.

Chvíli stojíme před zimákem, a protože se nám dnes zdá počasí nevlídné, chceme trochu rozjasnit den stroboskopem. Pár sekund na to se objevují místní četníci, navíc naši „staří“ známí četníci, tedy ti, se kterými jsme si zahráli na babu při naší poslední návštěvě. Z naší další návštěvy jsou očividně opět nadšení, další shledání berou obě strany ale s úsměvem. Než naposledy vkročíme na místní zimák, zabrousíme ještě zpátky do místních lokálů a jak u stadionu, tak ve městě je jasno, kdo je dnes pomyslně doma.

Půl hodiny před zápasem se nachýlí čas k odchodu na zimák. Tentokrát chybí elitní sekuritka od hvězdné brány, pánové ve vestách však svou práci neprovádějí o nic méně profesionálně. Stadión je plný jihočechů, mezi stovkami hostů se někde vzadu na tribuně krčí benátský kotel. Celkově do Benátek mohlo přicestovat něco okolo 800 fanoušků Motoru, tedy největší počet během čtvrtfinálové série. Začíná zápas a s ním i skvělá podpora, kterou při takovém počtu fans není až tak jednoduché dirigovat, proto dnes sektor neřídí jeden, ale hned dva spíkři.  Jak je už zvykem, při větším objemu kotle musejí chorály spíše ustupovat pokřikům, i tak jsme je dnes rozjeli docela ve velkém.

Během druhé části hry už celkem tradičně nastal čas, kdy pomalu ale jistě vypovídá svou funkci megafon. Trochu si všímáme domácích, u těch bych se teď rád zastavil. Když jsme do Benátek přijeli poprvé, mnoho z nás nechápalo jejich styl fandění, kdy převážnou roli v podpoře jejich týmu hrálo nesmyslné mlácení do bubnů a vůbec tak nějak postrádalo nějaký větší řád. Dnes už to s tím bubnem není tak horké, v kotli se hojně používají ruce, mává se vlajkami, sektor diriguje spíkr. To je minimálně pár kroků vpřed a při takové fanouškovské základně celkem i zázrak. Jen tak dál… Během druhé třetiny otáčí Motor vývoj zápasu na svou stranu, krásným okamžikem je pak oslava gólu Adama Přibyla, který bouří na plexiskle společně s kotlem hostí.

Během zápasu čerpáme z celého našeho repertoáru, do třetí třetiny se dokonce zázračně podaří nahodit megafon, v bufetech mezitím dochází zásoby zlatavého moku. Do konce zápasu se klepeme, dnes ale ne zimou, tentokrát se bojíme o výsledek. Hráči závěrečný tlak naštěstí ustojí a dotahují zápas do vítězného konce. Jak na ledě (na který zavítalo i pár fanoušků), tak na ochozech probíhají oslavy něčeho, co jsme již dlouhé roky nezažili a tak si je také patřičně užíváme. Dlouhé minuty tak zní zimákem oslavné chorály, hráči se mezitím vrací zpět na led a vychutnávají si zasloužené ovace.

Cesta zpět už je překvapivě klidná a myšlenky fanoušků pomalu směřují k sérii s Třebíčí. Na rozdíl od Benátek se dá očekávat vyrovnaný souboj nejen na ledě, ale i v hledišti, což posouvá naší natěšenost zase o kousek výše. Sérii s Benátkami jsme po fanouškovské stránce zvládli výtečně, v semifinále to musí být na stejné, ne-li lepší úrovni. My pro to uděláme maximum…

Ať žije Motor!