1.2. 2014 – Pro mnohé datum asi nikterak zajímavé, pro 440 fanoušků Motoru však zážitek na téměř celý život.

Při minulém výjezdu do Jihlavy se podařilo naplnit 2 autobusy s tím, že pokud by někteří neváhali příliš dlouho, mohlo jich být minimálně o jeden více. Proto je výjezd na druhý zápas vypsán s téměř 14ti denním předstihem. Tento tah se vyplácí naplno a číslo o počtu účastníku zájezdu stoupá každým dnem. Po středečním zápase s Berounem je pak jasné, že  na Vysočinu vyrazí 4 plné autobusy.

Den před výjezdem se pak k večeru schází skupinka fanoušků k tomu, aby přichystala choreografii. Za hoďku a nějaké ty piva je vše připraveno a už jen tlačíme očima rafičku u hodin na další den.

Sobota, jedna hodina po poledni. U Budvar arény se v hloučku mačká na dvě stovky natěšených fanoušků. Za pomoci izolepy proběhne nutná oprava mávacích vlajek (které jsou v opravdu otřesném stavu a na novou sezóny plánujeme nejspíše nákup nových) a pomalu se nastupuje do přistavených busů.

V nich je už pár minut po odjezdu vidět, že někteří jedinci přípravu na poli nápojů opravdu nepodcenili,  a tak autobusem koluje například i francouzský koňak v hodnotě několika stovek korun. Cesta ubíhá tradičně za prozpěvování nejrůznějších chorálů a starých hitů. Komplikace se vyrojí na benzínce u J.Hradce. To když řidič začne prskat, že má nějaké problémy se zavíráním střešního okýnka a požaduje zaplatit sumu v řádech tisíců korun, jinak otáčí zpět směr Budějce. Osobně nevím, jestli opravdu za tuto závadu může někdo z fanoušků, ale pokud by se opravdu musela nějaká částka uhradit, postavme se k tomu prosím chlapsky a částku vyberme mezi sebou. Jsme hrdí Motoráci a měli bychom spolu prožívat jak radosti tak také starosti…

Konec negativních věcí a teď zpět k tomu příjemnému – Něco málo po čtvrté hodině se sjíždějí všechny 4 autobusy na pumpě těsně před Jihlavou. Zde už čeká početná skupinka četníků, kteří ve stylu Kobry 11 nahodí majáky, blokují dopravu na křižovatkách a doprovází naší mini kolonu až k zimáku.

Zde proběhne nákup lístků, hromadně ze zaskanduje na schodech před zimákem a jelikož do začátku matche zbývá ještě více než hodina, jde se většina výjezdníků napojit do blízkých podniků.  My volíme oproti minulému zápasu v Jihlavě jiný podnik, kde naštěstí není v nabídce pouze Ježek. Po pár minutách je podnik z velké části zabrán Motoráky naopak jihlavští fanoušci raději podnik houfně opouštějí, či schovávají symboly ultras Dukla V anglickém stylu popíjíme na stojáka a hospodou se nesou sborově hlasité chorály. Čas do začátku zápasu se krátí a tak velíme směr stadion.

Vzhledem k tomu, že dorazilo opravdu hodně aut tak je před zimákem k vidění dlouhá fronta hostujících fanoušků, kteří mrznou na schodech čekajíc na prošacování od místní ochranky. Ta vzala bezpečnostní opatření na tento zápas opravdu zodpovědně a tak jsou k vidění opravdu důkladné a hlavně zdlouhavé kontroly. Bohužel pro nás tak musíme na nějaké pyrohrátky v sektoru zapomenout. Teplota klesá pod bod mrazu a tak během čekání upravujeme některé zaběhlé pokřiky a dáváme ochrance najevo, že je fakt kosa a ať trochu máknou.

Čtvrt hodiny před úvodní buly už je téměř celý sektor hostí zaplněn a už teď je jasné, že číslo 315 z minulého zápasu bude překonáno. Když už se v kotli mačká na 4 stovky fanoušků, zapínáme megafon a začíná velká Motorácká párty na tribunách. Puk padá na led, kotel spouští „My jsme Motor“ a hala se otřásá v základech. Energii do žil navíc vlévá rychlý gól Davida Kuchejdy.

Oproti standartnímu reportu tu nebudu vypisovat fandění během jednotlivých třetin. Bez jakýchkoliv výčitek můžu napsat, že po celý zápas ze sebe 440 jihočechů vydává maximum a je to asi to nejlepší co jsme tuto sezónu předvedli. Do fandění se zapojuje jak vytleskáváním, tak skákáním a v neposlední řadě hlasivkami každý, kdo do sektoru zavítal.

Ve druhé třetině představení na tribunách korunujeme choreografií. To když jdou nad hlavy červenomodré lesklé fólie a bílé igelitové pásy. Vše doplněné hezky namalovaným transparentem „Stále věrní našim barvám“. Vzhledem k tomu, že se fólie rozdávaly ve chvíli, kdy šel Motor do vedení 2:1, obávali jsme se o výsledný efekt. Naštěstí to dopadlo dobře a choreo se dá hodnotit jako povedené. Díky všem za spolupráci!

Třetí třetina, na tabuli (kterou zakrývá opravdu inteligentně pověšená reklamní plachta) svítí stav 2:2 a minuta do konce utkání.  To už službu vypověděly oba megafony a většina fanoušků vyhlíží prodloužení či stánek s občerstvením. O 20 sekund  poté ale dostane puk na modré Honza Novák, vyšle ránu kterou stihne tečovat nová posila Rok Pajič – 2:3!

To co se děje v tuto chvíli v sektoru pro vlajkonoše hostí bych přál prožít každému.  Jak by řekl Míra Bosák – „Ze sektoru hostí teď sálá taková energie, že by se z ní mohlo v Jihlavě svítit ještě 14 dní“. Neskutečným řevem dofandíme zbytek zápasu a můžeme si naplno vychutnávat sladké vítězství společně s hráči. Děkovačka trvá dlouhé minuty, hráči už se klasický polonazí vrací ze šatny aby si mohli zaskákat s rozjařenými fanoušky.

Poslední hráč zmizí do kabiny, 4 stovky Motoráků pod dohledem krininálky a chlapců v zelených vestách, však stále zůstávají v sektoru a dlouhé minuty prozpěvují o vítězství nad Duklou. Následuje odchod do busů, aktivní PČR opíše ty, kteří si jakkoliv zakrývali obličej a můžeme odjet zpět do ČB. V buse se pak rozjíždí menší párty, kde hudební aparatůru nahrazuje megafon a mobil. Krátce po 22. hodině dorážíme k Budvar Aréně a odebíráme se zapít neskutečný výjezd.

K domácím fanouškům – na stadion jich dorazilo něco přes 2000. Pod sektorem visí transparent, který je ovšem nesmyslně překryt vlajkami takže není k přečtení. Jejich kotel fandí asi po celý zápas solidně, k nám však opravdu slyšet nejsou (ani jejich proslulá trumpeta ne). Větší rachot po gólech a při odpovídačkách s druhou tribunou.

TO MY JSME MOTOR!

Video z děkovačky: www.youtube.com/watch?v=YbYxgtaOkVI&feature=youtu.be